A tým
Příprava – 31. 7. 2010
Sokol Lipence – FK Řeporyje 0:5 (0:2)
Prvním přátelské utkání podzimní části sezóny se lipeneckým příliš nevydařilo. Slepovaná sestava „kdo přišel, hrál“ dostala od o třídu výše hrajícího protivníka pořádnou nálož. Není však, čemu se divit – domácí nastoupili s Kovalčíkem v bráně, jenž musel nahradit nenahraditelného Tomáše Poula, a také s velkou nesehraností v poli právě díky směsici áčka a béčka v nastoupivším kádru.
V počátku si nás soupeř opatrně oťukával, ale postupem času vyšlo jasně najevo, že útočný fotbal se znaší strany bude konat jen velmi zřídka. Nespočet nepřesností, nekomunikativnost hráčů, pasivita v pohybu a přihrávky jiným barvám jednoznačně nahrávaly do karet rozjíždějícím se Řeporyjím.
Po slabší čtvrthodince se hosté dostali poprvé na dostřel a hned se dokázali prosadit. Prázdnotou zející střed pole by nevyužil jen blázen. Kolmice od středové čáry až na vápno mezi osamocené obránce našla přesně útočníka, který s přehozením těla vyběhnuvšího Kovalčíka neměl problém – 0:1.
Další gól přišel o pár minut později. Po levé straně se opět přes střed pole dostal do brejku jeden z hostujících záložníků, míč si zatáhl až na postranní hranici naší šestnáctky, odkud centroval. Balón přilétl do chumlu obránců a nabíhajících útočníků a po několika odrazech nakonec propadl až k tyči – 0:2.
Šancí měly, také v nekompletní sestavě hrající, Řeporyje i nadále, jenže ani jednu už do poločasu nedokázaly dotáhnout do gólového konce. Velkou měrou právě na těchto akcích mělo naše zdlouhavé otálení při rozehře. Nejednou se tedy stalo, že se od brány hned druhým dotekem míč vracel střelou zpět. Z naší strany pusto, prázdno.
Druhá půle byla z naší strany o něco málo lepší, avšak pramalý vliv to mělo na soupeřovo sebevědomí. Při našem, povětšinou neúspěšném, tažení na bránu se nezdravě často dostávali protihráči do přečíslení, které pak musela likvidovat obrana, nebo záchytná síť za horní brankou.
Ačkoli by se mohlo zdát, že lipenecké barvy přece jen zvednou alespoň jednou ruce nad hlavu, nestalo se tak. Byl to bohužel soupeř, kdo se radoval z dalších branek.
Třetí zásah padl jako přes kopírák tomu druhému s tím rozdílem, že útočník stihl vyšachovat nejen obránce, ale i brankaře – 0:3. Branka čtvrtá padla z přímého kopu po chybě Kovalčíka a jeho postavení za zdí – 0:4. Poslední hřebík do rakve pak zatloukla penalta – 0:5.
„Soupeř byl sehranější, tím pádem i lepší,“ konstatoval po zápase trenér Jamrik. Jedinými uchlácholivými faktory tak zůstávají skutečnosti, že utkání bylo přípravné, v brance stál hráč z pole a sestava byla natolik smíchaná, že se té základní nepodobala ani zdaleka. Při absenci několika klíčových hráčů, je to v podstatě s takovýmto soupeřem ještě docela „pěkný“ výsledek. Příští týden nás prověří 1999 Praha – snad tento zápas nevyletí jen tak zbůhdarma komínem jako tento.
Sestava: Kovalčík – Stauch, Rulík, Macků, Bernklau Petr – Madej, Týč, Mázdra, Šedivý – Witberger, Barva (C)
Střídačka: Sedláček, Hlava, Bernklau Pavel (střídalo se hokejově)
(tk)