Turnaj Města Míru - Rovereto, Itálie - 2. 4. 2013
Starší přípravka přivezla z Itálie dva poháry

Česká výprava u Zvonu míru v Roveretu

Podívejte se na tři videa
Tři štáby zaznamenaly v Itálii tři videa, podívejte se na ně:
Autor Jiří Pospíšil - zde

Autor Radek Vodička - zde

Autor Dalibor Dražan - zde

Po loňském vítězství na prvním zahraničním turnaji v německém Görknitzu jsme tentokrát s kluky ze starší přípravky vyjeli do Itálie, konkrétně do severoitalského Rovereta.

Turnaj Města Míru, jak zní český překlad názvu turnaje se letos stejně jako minulých 25 ročníků hrál během velikonočního víkendu. Turnaj je vypsán kromě fotbalu také v házené.

Velikost a prestiž turnaje lze ilustrovat na faktu, že se ho letos účastnili hráči ze 17 zemí světa, mimo jiné např. Japonska či Kuvajtu, a to v celkovém počtu okolo 2.000 hráčů ze 105 klubů.

V naší věkové kategorii soutěžilo 24 družstev z 8 zemí světa, které byly rozděleny do 4 skupin po šesti týmech. Hrálo se systémem každý s každým ve skupině, pouze vítěz postupoval do finálové části, kde se opět čtyři týmy utkaly mezi sebou. Utkání trvala 2x12 minut a hrála se v počtu 6 + 1 na čtvrtině velkého fotbalového hřiště.

Do Itálie jsme odjížděli plni odhodlání již v pátek 29. března. Po zaregistrování v kanceláři turnaje jsme s Mattiou, což byl jeden z dobrovolníků, který dostal na starost právě náš klub, odjeli do blízkého hotelu. Večer ještě následovalo setkání vedoucích mužstev, kde byl turnaj představen a proběhla výměna dárků s představiteli města Rovereto a vedením turnaje.

V sobotu ráno bylo na programu oficiální zahájení turnaje, které se konalo v amfiteátru u Zvonu Míru. Vybraní hráči z každé ze 17 zúčastněných zemí složili přísahu turnaje, poté orchestr živě zahrál hymny všech států. Z naší výpravy slib na pódiu přednesl Dan Porš. Po odeznění poslední hymny, výrazné a pozitivní italské, se 100x rozezněl jeden z největších zvonů na světě – Zvon Míru – symbol města Rovereta. Tím turnaj zahájen.

Následoval slavnostní průvod městem, plném vlajek, skandování a vřelého přijetí místních obyvatel.

Kaňkou prvního dne byl déšť, a to ne ledajaký. Začalo pršet během průvodu a déšť rychle nabral na intenzitě, která nepolevila po celou sobotu.

Po přesunu na místo turnaje naší kategorie – hlavní stadion města, kde své zápasy hraje místní klub US Rovereto, se kluci začali připravovat jak na soupeře, tak na těžké podmínky dané nepřízní počasí.

Kluci byli při zápasech kromě trenéra Jirky Pospíšila vedeni také vedoucím mužstva Viktorem Janauerem. Štěstím bylo, že naše skupina se hrála na čtvrtině hřiště bližší hlavní zastřešené tribuně, čili hlasité povzbuzování zbytku výpravy – rodičů kluků - bylo velmi slyšet a kluci měli podporu jako žádný jiný tým na turnaji.

Sokol Lipence – Sacco San Giorgio (IT) 2:0
Branky: Matěj Müller 1, Marek Vodička 1
Prvním naším soupeřem byl italský klub Sacco San Giorgio. Déšť neustával, ale povrch během tohoto zápasu ještě vcelku držel, a tak to byl na pohled naše nejfotbalovější utkání prvního dne turnaje. Kluci vstoupili do hry nebojácně a aktivně, soupeře nepouštěli do šancí a soustředěným tlakem jsme nutili soupeře pouze k odkopávání. Nicméně na konci první poloviny přišla první euforie velvyslanců chytrého klandru, první gól našich kluků dal z velkého úhlu Matěj Müller. A když po chvíli rychlou akci zakončil rozvlněním sítě i Marek Vodička, tušili jsme, že do turnaje vstoupíme vítězstvím. Utkání se dohrálo za našeho stálého tlaku, a za stálého deště.

Ostatní výsledky naší skupiny:
Bajer 99 – US Lizzana 9:0
CE Castellbell – GS S. Famiglia 1:7

Sokol Lipence – GS S. Famiglia (IT) 1:0
Branky: Marek Vodička 1
Po prvním utkání následovala kompletní výměna všech dresů, kopaček a chráničů, vše bylo promočené a ve studeném větru a osmi stupních Celsia byly podmínky opravdu extrémní. Naším druhým soupeřem byl GS S. Famiglia, který své první utkání vyhrál vysoko 7:1. Naši kluci se ale na ostatní neohlíželi a do utkání vstoupili ve stejné aktivitě, jako jsme odehráli utkání první. Vzhledem k neustále se zhoršujícímu terénu se fotbal pomalu vytrácel a začala převažovat bojovnost, vůle a chuť vyhrát. Soupeř byl kvalitnější než San Giorgio, a tak se skóre neměnilo až do poloviny druhé části hry. Po faulu rozehrával trestný kop Viky Janauer, před brankou soupeře nastal závar, ale Marek Vodička stál na tom pravém místě. Důrazně dotlačil míč do brány a Lipenečtí vedli. A tento stav udrželi do konce utkání. Soupeř měl ještě dvě nebezpečné střely, ale promrzlý, nicméně pozorný Martin Halgaš v bráně Famiglii skórovat nedovolil.

Ostatní výsledky naší skupiny:
CE Castellbell – US Lizzana 1:4
Sacco San Giorgio – Bajer 99 0:4

Sokol Lipence – US Lizzana (IT) 8:0
Branky: Marek Vodička 4, Viktor Janauer 3, Dominik Šmerda 1
Třetí a poslední utkání prvního hracího dne následovalo už po půl hodině, čili kluci museli přečkat v mokrých věcech v teple vytopené šatně. Fény na stěnách šatny běžely na plno, sušilo se rychle, co se dalo, a tak bylo v šatnách jako v sauně. Kluci na utkání čekali v kabině spolu se svým dalším soupeřem, Lizzanou, a protože šatnou burácelo české „A MY TEN TURNAJ STEJNĚ VYHRAJEM, A STEJNĚ VYHRAJEM“ kluci z Lizzany věděli, že je čeká těžký a nabuzený soupeř. Nicméně i velký teplotní rozdíl po vyběhnutí na hřiště ke třetímu utkání způsobil, že nám minimálně na začátku utkání trvalo, než jsme se začali pohybovat ve stejném tempu, v jakém jsme odehráli minulá utkání.

Neustálý déšť způsobil v tuto chvíli už neregulerní podmínky, hřiště bylo plné vody, míč se neustále zastavoval, a tak hra fotbal nepřipomínala už vůbec. Spíš to bylo o tom míč do branky soupeře dotlačit. Což bylo velmi škoda, naši kluci se ve všech sobotních utkáních velmi dobře nabízeli a pokud by terén byl regulerní, bylo evidentní, že by skóre narůstalo mnohem větším tempem. Nicméně i přes strašlivé počasí jsme góly dávat dokázali. Soupeř si po chvilí s naší aktivitou nevěděl rady, a tak začala lipenecká kanonáda. Italskou síť rozvlnili čtyřikrát Marek Vodička, třikrát Viky Janauer a poslední gól utkání dal Dominik Šmerda. Vyhráli jsme 8:0 a těšili jsme se na neděli.

Ostatní výsledky naší skupiny:
CE Castellbell – Bajer 99 0:9
Sacco San Giorgio – GS S. Famiglia 0:2

Sokol Lipence – CE Castellbello (ESP) 4:2
Branky: Matěj Müller 2, David Čech 1, Viktor Janauer 1
Neděle nás přivítala razantní změnou počasí, od rána svítilo slunce a už během dopoledne bylo více než 15 stupňů. Vedení turnaje vzhledem k demolici hlavního hřiště během sobotního „bahnění“ zvolilo pokračování turnaje na vedlejším hřišti s umělkou. Avšak kvůli menším menším rozměrům se také musel změnit počet hráčů, nově se hrálo 4+1. Slunce svítilo, v pozadí byly vidět zasněžené vrcholky Dolomit, nicméně pozitivní nálada během první půle našeho utkání proti zatím nejhoršímu účastníkovi naší skupiny vyprchala velmi rychle. Kluci se pohybovali o poznání hůře, pravděpodobně i nezvykem hrát se čtyřmi hráči v poli, nevěděli, kde jsou jejich pozice, a tak naše hra byla velmi rozháraná.

Soupeř ze Španělska během první půle toho dvakrát dovedl využít a tak po 8 minutách hry vedl už 2:0. Pro lipenecké hráče a fanoušky to byl šok, během soboty jsme ve třech utkáních nedostali ani gól, a během 8 minut utkání v mnohem lepších podmínkách proti slabému soupeři jsme inkasovali dvakrát. Nicméně trpělivost růže přináší, kluci se postupně dostali do hry a začala se projevovat naše jednoznačně lepší fotbalovost, myšlení a individuální schopnosti. Do konce první půle jsme stihli vyrovnat, první gól utkání vstřelil Matěj Müller, a těsně před koncem první půle dorazil Matějovu střelu za záda španělského brankáře David Čech. Trenér Jirka Pospíšil nechal kluky vydýchat a o přestávce nijak zásadně neměnil pokyny a sestavu. Věřil, že se kluci v utkání nenechají rozhodit a že zúročí svoji kvalitu. A nemýlil se, druhá polovina byla o poznání lepší, a tak když podruhé v utkání skóroval Matěj Müller a následně krásně z trestného rohu síť rozvlnil i Viky Janauer, skončilo utkání naším vítězstvím 4:2.

Ostatní výsledky naší skupiny:
GS S. Famiglia – US Lizzana 4:1
Sacco San Giorgio – CE Castellbello 6:0

Sokol Lipence – Bajer 99 (BIH) 0:1
Jako kdyby nešlo o náhodný los, ale záměr vyšší moci, bylo poslední utkání pravým finále skupinové části turnaje. Naším soupeřem byl tým Bajer 99 z Bosny a Hercegoviny, stejně jako my v dosavadním průběhu turnaje neztratil ani bod, a tak bylo jasné, že toto utkání rozhodne o postupujícím do finálové části turnaje.

Pro soupeře to poslední utkání ve skupině nebylo, ještě ho čekalo utkání proti těžkému GS S. Famiglia. Do utkání jsme vstoupili stejně jako do sobotních utkání, neustálou aktivitou jsme soupeře moc do hry nepouštěli. Upřímně jsme z jeho hráčů měli před utkáním obavy, všechny jeho předchozí zápasy vyhrál celkem vysokým skóre, a tak jsme se obávali těžké hry proti velmi kvalitnímu soupeři. Nicméně přímá konfrontace s našimi kluky ukázala, že jsme se soupeřem minimálně vyrovnáni, při pohledu na hru bylo dokonce zřejmé, že jsme v utkání lepším týmem. V první půli například třikrát střílel v nadějné pozici Marek Vodička, soupeřů brankář byl ale vždy na místě. A když už byl Matějem překonán, míč letící do brány na poslední chvíli vyhlavičkoval vysoký obránce družstva z Bosny.

Bohužel při ojedinělém útoku soupeře se míč odrazil před hráče s číslem 9 a ten z voleje napálil míč na naší bránu, míč se obloukem snášel za Martina Halgaše, který i přes enormní snahu na míč nedosáhl. Podruhé v neděli jsme tedy prohrávali, věřili jsme ale, že dokážeme gól vstřelit. Následovaly další závary před brankou soupeře v červeném, další překonání brankáře tentokráte zachráněné skluzem obránce na brankové čáře. Vrcholem zmaru bylo břevno po střele Vikyho Janauera. Soupeř začal zdržovat, zakopávat balóny a i jejich trenér je naváděl k pomalému rozehrávání. Asi si v Bosně fair hru představují jinak. Bohužel po chvíli rozhodčí utkání ukončil a kluci na hřiští popadali jako kuželky. Poprvé po utkání neproběhla děkovačka divákům, poprvé se nezpívala lipenecká hymna na oslavu vítězství. Někteří kluci (a fanoušci, viď Ráďo) to zklamáni i obrečeli.

Největším zklamáním bylo zjištění, že po následné remíze Bajeru v posledním utkání ve skupině by nám k postupu stačila i remíza. Byli jsme tedy jediný gól od postupu mezi 4 týmy finálové skupiny, kde bychom se utkali také s postupující římskou akademií AC Milan.

Ostatní výsledky naší skupiny:
GS S. Famiglia – Bajer 99 3:3
Sacco San Giorgio – US Lizzana 1:1

Věděli jsme ale, že i naše celkové 6. místo z 24 účastníků turnaje je obrovským úspěchem, dokonce jsme se v konečném pořadí umístili před japonskou akademií AC Milan! Soupeřem z největší vzdálenosti. A tak po chvíli zklamání jsme již byli pyšní nejen na výsledek, ale také na zjištění, že naše přípravka byla ve všech svých utkáních lepším týmem a pouze smůla v zakončení posledního utkání ho připravila o postup mezi čtyřku nejlepších.

Zajímavým statistickým údajem je, že jsme prohráli až ve 12. utkání na zahraničních turnajích, předchozích 11 utkání v Görknitzu a Roveretu skončilo naším vítězstvím či remízou. Skóre ze všech našich soutěžních utkání v zahraničí o kvalitě a odhodlání našich kluků vypovídá nejvíce: 25:4.

Martin Halgaš celkově moc zákroků neměl, ale pokud už soupeř prošel, vždy se jednalo o velkou šanci. Martin několikrát výborně zasáhl, a tak za celý turnaj dostal pouze 3 branky. Dalším, kdo velmi příjemně překvapil, byl Kuba Ondruška. Po chvíli se dostal do základní sestavy a po většinu času v ní zůstal. Hrál v obraně a neomylně bral míče útočníkům soupeře. Důležitým článkem sestavy byl ve středu hřiště rozehrávající Viky Janauer. Svým důrazem s ním měli soupeři problémy, dokázal i v blátě tvořit hru a také dobře zahrával trestné kopy. Nejlepším střelcem byl z našeho týmu tentokrát Marek Vodička, hlavně utkání protí Lizzaně mu vyšlo náramně. Ač hra připomínala spíš vodní pólo, Marek se dokázal s podmínkami srovnat. V Itálii spíš přihrávající než zakončující Matěj Müller měl při svém techničtějším způsobu hry problémy s podmáčeným terénem, ale jako stejně hrající David Čech se s podmínkami dokázali srovnat a být dalším základním kamenem hry našeho týmu. Dalším, kdo velmi příjemně překvapil, byla posila z mladší přípravky – Dominik Šmerda. Hrál, jakoby byl součástí týmu celou sezónu, a tak se už těšíme na začlenění do mužstva v příštím roce. Nicméně pochválit je nutno i ostatní hráče, Dana Porše, Vojtu Doubka, Tomíka Netolického, Lukáše Kadlece a Dina Dražana. Hráli důrazně, bojovali a všichni hráči spolu tvořili jeden tým.

Za jejich mimořádně sportovní chování byli také odměněni, rozhodčími a vedoucími turnaje jsme byli zvoleni vítězem Poháru Fair Play v naší kategorii.

Po zhlédnutí finálových zápasů starších kategorií byl turnaj zakončen slavnostním vyhlášením. Ještě před ním ale organizátoři v obrovských hrncích vařili 400 kg těstovin pro všechny hráče a fanoušky turnaje. Po skončení Pasta Party už všichni očekávali závěrečný ceremoniál a předávání cen. Naši kluci dostali krásný pohár a medaile za celkově 6. místo, ale ten pravý vrchol měl teprve přijít. Při vyhlašování cen Fair Play kluci vyběhli i s vlajkou na tartanový ovál stadiónu a před 2.000 fanoušky na hlavní tribuně za skandování A LI! A LI! A LIPENCE !!l převzali Pohár Fair Play. Nakonec toto chytlavé skandování i vzhledem ke svému možnému významu v italštině (Na Ně! Na Ně! Lipence!) způsobilo, že bylo slyšet nejen z českého sektoru.

Poté byl turnaj zakončen grandiózním, 18 minut trvajícím ohňostrojem.

Veliké díky kromě organizátorům, Mattiovi (jednomu z turnajových dobrovolníků, který měl náš tým na starosti) patří hlavně Jirkovi Pospíšilovi. Jako trenér, hlavní iniciátor a organizátor naší účasti na turnaji dokázal kluky perfektně připravit a splnit jim tak něco, na co každý z nich bude vzpomínat i v dospělosti.

Potvrdilo se, že kluci můžou uspět i v zahraničí, že se nemusí stydět a sedět v koutě, a to je nejen ve fotbale pro jejich život velmi důležité.

Škoda je, že se tento tým z velké části promění, po skončení sezóny starší hráči přejdou do mladších žáků a budou nahrazeni kluky z mladší přípravky. Věříme ale, že i pak se podaří držet kvalitu a týmový duch během jejich postupu věkovými kategoriemi.

Díky fantastické práci Dalibora Dražana můžete shlédnout i sestřih celé naší účasti na turnaji ve skvělém videu:
Video ke shlédnutí je ZDE.
A díky Vikymu Janauerovi můžete shlédnout i fotogalerii, a to ZDE

Sestava: Brankář: Martin Halgaš, Viky Janauer, Kuba Ondruška, Matěj Müller (C), Dan Porš, Marek Vodička, Vojtěch Doubek, Dominik Šmerda, David Čech, Tomík Netolický, Lukáš Kadlec, Dino Dražan
Branky celkem: Marek Vodička 6, Viky Janauer 4, Matěj Müller 3, David Čech 1, Dominik Šmerda 1

Celkové pořadí turnaje v kategorii E – U11
Účastníci finálové části turnaje:
1. Podgrmec (Bosna a Hercegovina) 24:6 21 bodů
2. AC Milan – Academy Roma / CC Rossonero (Itálie) 38:3 19 bodů
3. US S. Rocco (Itálie) 17:8 15 bodů
4. Bajer 99 (Bosna a Hercegovina) 27:7 14 bodů
_____________________________________________________________
5. FC Kufstein (Rakousko) 23:0 13 bodů
6. Sokol Lipence (ČR) 15:3 12 bodů
7. AC Milan – Academy Japan / S.C. Milan (Japonsko) 21:5 10 bodů
8. GS S. Famiglia (Itálie) 17:7 10 bodů
9. AC Leno (Itálie) 8:6 10 bodů
10. US Rovereto (Itálie) 17:7 9 bodů
11. SPVGG Reuth (Německo) 12:6 7 bodů
12. US Mori S. Stefano (Itálie) 12:7 7 bodů
13. AS Fiemme (Itálie) 11:9 6 bodů
14. US Vallagarina (Itálie) 8:6 6 bodů
15. Monte Baldo (Itálie) 5:16 6 bodů
16. AS Bouc Bel Air A (Francie) 8:20 6 bodů
17. Sacco San Giorgio A (Itálie) 7:9 4 body
18. US Lizzana (Itálie) 7:24 4 body
19. AS Bouc Bel Air B (Francie) 4:16 3 body
20. US Isera (Itálie) 2:18 3 body
21. US Marco (Itálie) 3:23 1 bod
22. N.A. Vallagarina (Itálie) 3:24 1 bod
23. CE Castellbell (Španělsko) 4:30 0 bodů
24. Sacco San Giorgio B (Itálie) 1:32 0 bodů

Vítěz pohárů Fair Play turnaje v kategorii E – U11:
Sokol Lipence (ČR)
(pm)

Fotogalerie
Návod na prohlížení: další fotka se zobrazí poté, co kliknete na nápis "další" nebo jen na jakékoli místo na fotce. Komu nestačí toto minialbum, větší fotky najde ZDE