A tým
4. kolo zimního turnaje - 29. 1. 2012
Vítězství mělo být vyšší
Sokol Lipence - Olympia Dolní Břežany 3:1 (1:0)
Jen asi starší generace si možná vzpomene, kdy naposledy jsme na tohoto soupeře z okresu Praha-západ, byť jen necelých deset kilometrů od nás, narazili. Nicméně za stavu, kdy jsme nastoupili v o poznání silnější sestavě než minulý týden, jsme chtěli nad Dolními Břežany samozřejmě zvítězit. Výsledky soupeře z turnaje (prohra 1:13 s Jílovým, ale výhra 4:2 nad Lochkovem) byly však trochu matoucí...
Hned od počátku jsme převzali otěže zápasu my. Jen se ne a ne trefit, zejména šance dobře hrajícího Máry Vokurky vypadaly dobře, bohužel dvakrát přestřelil z poměrně jasné pozice. Neujal se ani trestňák Radka Šedivého, náš levonohý obránce ho nasměroval do zdi.
Brankově jsme naši převahu vyjádřili až ve 25. minutě, to si míč vzal Ivan Hašek a prostřelil vše břežanského brankáře. Mohl tak slavit svůj první gól v lipeneckých barvách. Ivan své angažmá v Lipencích bere naprosto vážně. Svědčí o tom skutečnost, že po obědě odlétal za otcem - ale první poločas ještě odehrál a až potom se vypravil na letiště.
Naši hráči dostali po vstřelené brance pokyn, aby napadali soupeře při jeho rozehrávce již na jeho polovině a nutno říci, že se nám tato taktika dařila, bohužel jsme ji už nevyjádřili brankově. Celkově lze říci, že soupeř si v prvním poločase nic moc nevytvořil, jen občas trenérům zabrnkal na nervy kapitán Vláďa Halgaš a jeho nepovedené malé domů, naštěstí vše se podařilo vyřešit.
Do druhého poločasu jsme nastoupili opět s pokynem presinku na soupeřovu rozehrávku, kdy jsme začali hrát na tři útočníky. Bohužel se nám již tolik v napadání nedařilo, nicméně díky tomu, že soupeř se chtěl o výsledek porvat a otevřel hru, jsme se dostali paradoxně do více šancí než v první půli.
Nejprve v 65. minutě dostal Zdeněk Scheib hezkou přihrávku od Martina Barvy a ocitl se sám před hostujícím gólmanem. V tísni byl soupeřem stažen a po právu byl nařízen pokutový kop. Jeho exekutor Milda Witberger však poté, co "trefil krtka" a roztrhl si přitom kopačku, nasměroval míč vedle soupeřovy svatyně. O chvíli poté opět Milda obehrál vše, co mu stálo v cestě včetně gólmana, ale radost mu tentokrát překazila tyč soupeřovy brány.
Naštěstí poté opět Barvič krásně našel Honzu Cikrta a ten se v samostatném nájezdu, ač tísněn, nemýlil a my vedli cca 20 minut před koncem 2:0. Bohužel poté se naše záloha zapomněla vrátit, na našem velkém vápně byli tři (!!!) soupeřovi osamocení hráči, z nichž jeden přesnou střelou k tyči nedal Tomáši Poulovi v šanci, takže deset minut před koncem jsme vedli už jen o branku.
Jen o chvilku později však Barvič, tentokrát v roli dvorního nahrávače, našel dobře hrajícího Tomáše Madeje, který doslova donesl svým důrazem míč do soupeřovy sítě a uzavřel na 3:1 pro nás.
Trenéři tentokráte mohli být spokojeni s vitězstvím, s hrou až tolik ne. "Jako bychom všichni chtěli hrát všechno, ale tak to samozřejmě nejde," vyjádřil se Luboš Petreje. S tím lze souhlasit, v naší hře bylo tentokráte dosti nepřesností a silnější soupeř by mohl trestat.
Sestava: Poul - Týč, Halgaš (K), Chroustovský, Šedivý - Madej (Antoš), Hašek (46. Scheib),Vokurka, Cikrt - Witberger, Barva
Branky: Hašek, Cikrt, Madej
(krb)
|
