A tým
4. kolo - 10. 9. 2011
Áčko dobylo Troju
Sokol Troja - Sokol Lipence 0:1 (0:1)
Jeden z mála dní, kdy hrají všechny tři lipenecké manšafty zároveň, začalo výtečně áčko. Na hřišti v Troji dokázalo domácí nejen překvapit svou bezchybnou hrou v obraně, ale i zaslouženou trefou a krádeží tří bodů. Díky brance ze šesté minuty však musel lipenecký A tým po zbytek zápasu nevýrazný rozdíl bránit, což se nakonec povedlo, a domácí, kteří nás ze začátku utkání dosti podceňovali, tak museli s protáhlými obličeji domů.
Troja přitom byla v úvodu lepší - přehrávala nás v záloze a hned si to šinula přímo na bránu. Naštěstí se ze dvou velmi povedených akcí po stranách ani jednou nedokázala prosadit. Pak se ale Lipence dostaly do brejku z odkopu. Mázdra uprostřed hřiště ukořistil balón, načež byl hned faulován. Kapitán Halgaš se ujal standardky a velmi povedeným centrem našel na vzdálenější tyči svého kolegu ze stoperské dvojice Jirku "Chrousta" Chroustovského, který se hlavou trefil křížně k tyči - 0:1.
Pár minut po vstřelené brance naše euforie neutichala a dokázali jsme se pěkně prodírat do útoku. Zakončit jsme sice nedokázali ani jednou podle našich představ, trojští hráči však museli vynaložit mnohem více energie na otáčení hry směrem k Poulovi. Domácí byli rozhození, rozhádaní a nedokázali si pořádně přihrát do nohy; navíc nečetli hru tak přesvědčivě jako naši obránci, kteří se v tomto klání skutečně blýskli.
Po první půli, kdy se přece jen míč potloukal mnohem více na kopačkách protivníka (ovšem bez úspěchu), provedl trenér Luboš Petreje pár změn do poloviny druhé - Vítka Mázdru nahradil Karel Vladyka, aby se Martin Barva mohl posunout do útoku k Witbergerovi a Zdeňka Scheiba vystřídal Tomáš Kovalčík, jenž zakotvil na místě Martina Barvy na levé záloze.
Hra se najednou začala mnohem více vyrovnávat a i když šlo domácím o vstřelení remízové branky, nebyli to jenom oni, kdo dirigoval dění v poli. Protivník si šel za svým a párkrát se musel modlit, abychom z protiútoku nezvýšili na dvougólový rozdíl. Witberger málem přeloboval brankaře, který jen tak tak vytlačil míč na roh. Dále Vladyka nejprve minul hlavou tyč z centru od Kovalčíka, chvíli poté sám tyč nastřelil z akce uprostřed. Nakonec se mohl ještě radovat Vokurka - ten po přihrávce Martina Barvy od základní čáry na malé vápno mohl z blízka propálit domácího golmana - ani jedna z těchto nadějných akcí neslavila úspěch.
Trojští se vrhali jako Kamikadze bezhlavě do útoku a nejednou nás dokázali přečíslit. Všechny jejich snahy končily na obráncích nebo na vyběhnuvším Tomáši Poulovi. Centr za centrem se sypal do naší šestnáctky, málokdy ale šlo o skutečně ohrožení brány, natož našeho vedení.
Ke konci utkání mohl jít "Barvič" do téměř samostatného nájezdu po příhře Mildy Witbergera. Posledně jmenovaný byl ale hrubě faulován a zbývajících 5 minut musel na hřišti vystát nebo pouze pokulhávat - možnosti na střídání už totiž byly vyčerpány. I když měli domácí na krátkou chvíli výhodu přesilovky, ničím větším než občasným přečíslením to najevo nedali. My jsme tak mohli po hvizdu hlavního arbitra slavit hubené vítězství.
Domácí trenéři byli rozladěni a byli zklamáni svou nemohoucností:"Vždyť my jsme ani jednou pořádně nevystřelili na bránu." Pravdou ale je, že právě díky excelentní hrě obraně byl dnes Troje útok téměř k ničemu. Kromě velké pochvaly pro celou obranu stojí za vyzdvižení jistě ještě Milda Witberger - hrál skvěle do těla a nenechal žádný souboj ladem, a Marek Vokurka - svým mohutným tělem dělal na středovém kruhu místo a skvěle prodlužoval výkopy do útočných řad. Snad to takto idylicky půjde i nadále.
Sestava: Poul - Stauch, Halgaš(C), Chroustovský, Melich - Šalamoun (80. Menšík), Vokurka, Scheib (46. Kovalčík), Barva - Witberger, Mázdra (46. Vladyka)
Branka: Chroustovský
(tk)
|
