Přes 105 let

Kráčíme vpřed

90 let 100 let Přes 105 let

Kráčíme vpřed

90 let 100 let Přes 105 let

Kráčíme vpřed

90 let 100 let Přes 105 let

Kráčíme vpřed

90 let 100 let Přes 105 let

Kráčíme vpřed

90 let 100 let

I. světová válka

Lipence a Lipany 1914-1918: Bosé nohy pleskají po oranici, palce zakopávají častěji o drny než o hadrový míč. Tam, kde se hrálo včera, se dnes už nedá, protože sedlák své pole zoral. Branky se musí přesunout jinam. Pak se mladé nohy musí obout do těžkých vojenských bot a odejít do první světové války. Hvízdání fotbalových střel už není tolik slyšet, protože teď se střílí jiným kalibrem a míří jinam než do branky. Mladí kluci, kteří nemuseli narukovat, si volné chvíle i nadále krátí kopáním do mičudy. Dokonce se hrají i zápasy s Radotínem, Modřany nebo Zbraslaví.

Vítězná 13ka

Je rok 1919. V hospodách je opět plno a v jedné z nich se ani tolik nemluví o útrapách, které válka přinesla, nýbrž o kopané. V hostinci U Lišků byly právě položeny základy Sportovního klubu Lipany. To aby se nemuselo hrát načerno, jak tomu bylo doposud, protože jsme nebyli členem tehdejšího fotbalového svazu.

Žádné jiné výhody z oficiálního založení fotbalového mančaftu neplynuly. Ti, kdo se do klubu přihlásili, museli ihned zaplatit příspěvky, movitější členové poskytli klubu půjčky. Nechaly se ušít bílé dresy s červenými límci a rukávy a nakoupilo se pár míčů a dalších nezbytných potřeb.

Hřiště však nebylo. Tedy vlastně bylo. A to tam, kde se právě posekalo obilí. V sobotu se zde postavili branky a v neděli se hrálo. Fanoušci tak běžně chodili fandit svým hráčům i na tři nebo pět různých míst za sezónu. „Dalším problémem bylo, že nebylo v čem hrát. Nebyly kopačky,“ vzpomínal jeden ze zakládajících členů SK Lipany.

Kdo by dnes chtěl posměšně říkat, že za tak bídných podmínek se musel hrát i bídný fotbal, ať si dobře zapamatuje: První oficiální zápas na právě pokoseném poli se hrál s družstvem ABC Braník v roce 1919. Výsledek: SK Lipany – ABC Braník 13:0!!!

Vzniká Lipanský SK

Spíše s většími než s menšími úspěchy se v naší obci hrál fotbal až do roku 1924, kdy klub musel v podstatě vyhlásit bankrot. „Finanční situace je neutěšená a v důsledku toho ochabla i činnost sportovní,“ uvádí se v kronice mužstva. Existence SK Lipany byla smazána, a místo něho byl založen Lipanský sportovní klub. Tomu se pak ve 30. letech podařil husarský kousek, kdy během čtyř let postoupil z páté do druhé třídy Středočeské župy footballové. Abychom nezapomněli – hřiště jsme už od roku 1927 měli, a to na místě současného „starého“ hřiště, tedy plácku, na kterém dnes řádí lipenečtí dobrovolní hasiči.

Po skončení II. světové války byli fotbalisté finančně na dně. Členové klubu poskytovali půjčky 1000 korun. Po válce také začaly snahy vlády o sjednocení tělovýchovy do nějaké jednotné organizace. Do toho se však lipanským fotbalistům moc nechtělo. Tehdejší předseda Vlastimil Houdek na začátku roku 1946 prohlásil, že svou půjčku 1000 korun přemění v dar, ale jen když LSK zůstane samostatný a tělovýchova sjednocena nebude. Protentokrát to vyšlo, ale o dva roky později, tedy po příchodu komunistů k moci, už sjednocení zabrzdit nešlo. LSK se sloučil se Sokolem a stal se jeho oddílem kopané. Svátkem však bylo, že se svépomocí podařilo v letech 1946 – 47 postavit dřevěné kabiny u tehdejšího hřiště. Dnes je v nich klubovna modelářů.

Od roku 1953 jsme Lipence

Až do konce roku 1952 fotbalisté vystupovali pod názvem Sokol Lipany. S rokem 1953 změnili název na Sokol Lipence. „Od roku 1953 se naše obec jmenuje Lipence. Důvodem opuštění názvu Lipany byla skutečnost, že se často pletl se slavnější ´bitevní´ vesnicí Lipany u Českého Brodu,“ vysvětluje kronikář obce Josef Šolc. Dalším zajímavým momentem padesátých let bylo angažování zkušeného hráče Čechie Karlín a Slavie Praha Stanislava Jelínka, který měl chatu na Kazíně, jako hrajícího trenéra. A potom už přišla slavná léta šedesátá. Lipenečtí borci nejprve v roce 1964 s desetibodovým náskokem „vykopali“ postup do I.B třídy a tu hned jako nováček vyhráli a postoupili dosud nejvýš v historii – do I.A třídy. Budiž řečeno, že v té době byla tato soutěž čtvrtou nejvyšší, nad ní už byla divize a pak hned 2. liga. Udrželi jsme se zde až do sezóny 1968-69, kdy jsme opět sestoupili do 1. B třídy. Fotbalová kronika jako viníky označuje jednak samotné hráče, kteří prý neuměli vytvořit dobrou partu, nedokázali táhnout za jeden provaz, jednak funkcionáře. „Funkcionáři nedokázali zajistit trenéra,“ žaluje kronika. Sokol Lipence následně klesl do druhé třídy a po většinu sedmdesátých let se utápěl v krizi. V polovině této dekády dokonce družstvo dospělých v obci neexistovalo! Dohromady ho dal až navrátilec z Radotína František Cmíral a Pavel Měkuta. Parta z této doby alespoň postoupila z poslední, třetí třídy a celá osmdesátá léta hrála ve druhé třídě.