Mladší žáci
19. kolo – 24. 5. 2014
Sokol Nebušice – Sokol Lipence 2:10 (2:6)
Souboj před nebušickou brankou
Pokud jsme minule plakali nad mizerným výkonem mladších žáků a hovořili o „střídání dne a noci“ (více zde), pak další zápas v Nebušicích byl vlastně pokračováním onoho kolísavého trendu. Soupeř byl prakticky stejně silný (slabý) jako Kačerov. Jen jsme si tentokrát s ním dokázali poradit daleko lépe. Pravda, pomohl i povrch. Narozdíl od hrůzné kačerovské umělky se hrálo v Nebušicích na pěkně hustém pažitu, který přeje techničtějším týmům.
Od začátku zápasu jsme měli převahu, ale nedokázali jsme ji zúročit. Finální přihrávka byl nepřesná nebo jsme byli před brankou málo důrazní. Až se prosadilo vranské duo Viky Janauer – Míra Hrdlička. Vyměnili si mezi sebou míč, Viky nacentroval a Míra šel důrazně do souboje. Nebušický obránce byl asi poslední, kdo se míče dotkl před jeho cestou sítě, ale gól připisujeme Mírovi.
Bohužel jsme pak udělali dvě zbytečné chyby po sobě a domácí vyrovnali. Kuba Ondruška vykopl míč před sebe, a to navzdory asi stovce pokynů, aby rozehrával do stran (naštěstí v dalším průběhu už mo to šlo velmi dobře). Míra pak trochu nešikovně fauloval nebušického hráče a k trestňáku se postavil starší žák (je to pravděpodobné, rostly mu fousy, muskulaturu měl jako chlap, křičeli na něj Honzo, ale v zápise bylo Pavel; konfrontaci jsme nakonec neudělali, protože jsme je přehráli na hřišti) a napálil míč. Ten ve zdi někdo mírně tečoval a balón zapadl do růžku Kubovy branky. To se nedalo chytit.
Naštěstí hned z protiútoku Viky opět zvládl centr a Tomáš Kábele hlavou dal na 2:1. A za chvíli přidal Lukáš Kadlec třetí gól a Tomáš čtvrtý a Viky pátý. Pak sice utekl po křídle domácí starší žák a jeho střela po zemi Kubovi na vlhkém trávníku proklouzla do sítě, ale Lukáš znovu zvýšil na poločasových 6:2.
Ve druhém poločase už se Nebušice k ohrožení naší branky prakticky nedostaly. Vlastně jen jednou, když opět domácí kolohnát střílel trestňák, ale Kuba bravurně vyrazil.
Naše góly byly naopak parádní. Nejhezčí se podobal stejně rozehrané akci na Bílé Hoře před měsícem: Kuba od branky po zemi nahrál Ondrovi Šmejcovi, ten si obhodil protivníka, našel na levé straně Tomáše Kábeleho, ten proháčkoval až na brankovou čáru a nahrál „pod sebe“ nabíhajícímu Lukášovi Kadlecovi, který už mohl jen nastavit nohu a dát do odkryté branky.
Podobně hezká kombinace byla, když si nahráli Míra a Viky, a posledně jmenovaný levačkou před vybíhajícím brankářem uklidil míč k tyči. Nebo když Lukáš centroval a míč se stočil přesně do vinglu. Potěšitelné ale bylo, že hra byla velmi solidní. Naši hráči využívali toho, že jim domácí dávají více prostoru, nabíhali si do volných míst a dostávali tam přihrávky. A zkoušeli střílet. Šancí jsme měli ještě apoň na pět gólů.
Zkrátka sobotní dopoledne jsme si tentokrát užili a celý tým od Kuby, přes Ondru, Bertíka, Dina, oba Tomáše, Míru, Vikyho až k Lukášovi zasloužil návštěvu „Mekáče“ za odměnu.
Příští týden hrajeme s Řeporyjemi, na které se nám spíš nedaří. (o podzimním zápase čtěte zde)
Sestava: Kuba Ondruška – Dino Dražan, Ondra Šmejc, Bertík Slížek, Míra Hrdlička, Viky Janauer, Tomáš Kábele, Lukáš Kadlec, Tomáš Chrt
Branky: Kadlec 4, Kábele 3, Janauer 2, Hrdlička
(jkl)