5.8.2026
Nový trenér B-týmu Pavel Rulík
Po roční pauze obnovuje TJ Sokol Lipence svůj B-tým dospělých. Ujímá se ho trojice trenérů v čele s bývalým hráčem áčka Pavlem Rulíkem. Asistenty budou Tomáš Bernklau, který do června vedl dorost a bude hlavním kontaktem pro zapojení juniorů z bývalého dorosteneckého mužstva do béčka, a také člen širšího vedení A-týmu Pepa Vladyka.
Pavel Rulík byl dlouhá léta oporou zadních řad áčka, později kapitán mužstva, které trénoval ještě Václav Cipra.
Pavle, připomeň mladším členům a čtenářům svoji fotbalovou kariéru. Jaké byly tvoje největší úspěchy, radosti a strasti?
Zdravím všechny fanynky a fanoušky lipeneckého fotbalu. Rád bych poděkoval vedení klubu za důvěru a šanci trénovat B-tým, velmi si toho vážím.
Moje kariéra je spojena jen s lipeneckým fotbalem. Začínal jsem od přípravky, kdy jsem se postavil do brány a vydržel jsem do svých 19 let. Poté jsem se vydal do pole, kde jsem vystřídal pár pozic, ale bohužel do útoku jsem se natrvalo nedostal – jen myslím jednou, když jsme na Strahově hráli s Advokáty a já měl „vyhazovací“ rameno, tak mě tehdy trenér Jamrik „uklidil“ na hrot… 🙂 Jinak jsem nastupoval na pozici beka, středního záložníka a nejvíce asi na pozici stopera.
Člověk si za ta léta zapamatoval mnoho příjemného, co zde prožil. Dodnes s úsměvem vzpomínám, jak jsme chodili sekat trávu obyčejnými sekačkami, když ještě nebyl traktor, jak jsme s trenérem Macháčkem jezdili na zápasy v přeplněném autě, kde chudák vozil více dětí, než bylo povoleno, ale bez této obětavosti bychom se na zápasy nedostali.
Nebo jak nás trenér Hvězda v zimě nechal běhat ve sněhu nad hájovnou, a když jsme si chtěli zkrátit výběh, tak on to čekal, věděl, kde si na nás počkat, a ještě nám o to víc přidal. Jak jsme s bráchou „otočili“ zápas v Chuchli, kde jsme vedli 2:1 a nakonec dvěma vlastními góly prohráli 2:3, kdy mě brácha jednou přehlavičkoval se slovy „brácha na…“, aniž by si všiml, že stojím blízko za ním, a pak po rohu brácha skočil tak krásnou rybičku na přední tyči, že mi dal ukázkové „housle.“ Trenér Cipra na nás začal řvát, že jsme se snad pos… a udělali to schválně… A takto bych mohl vyprávět dlouho…
Co se týká strastí, tak ty mám – jak už to u fotbalu bývá – spojené s operacemi. Mám operovaná obě kolena a levé rameno, a to byl také důvod, proč jsem tak brzy přestal hrát fotbal a zůstal jen u kola. Poslední návštěva u lékaře zněla jasně: mohu jen kolo a plavání…
Co tě přivedlo k tomu, že ses do nelehké práce vést rezervní tým pustil?
Celé to vzniklo rozhovorem s Pepou Vladykou. Nejdříve mě „po pár pivech“ naťukl a tím i nahlodal, ale neslíbil jsem mu ještě nic. Domluvili jsme se, že si spolu sedneme a probereme, jaké má Pepa představy a jak bych to viděl já. Po druhém setkání, na kterém byl i další člen A-týmu a vedení klubu Tomáš „Nelida“ Poul, jsme si k tomu každý řekl své, a pokud mohu mluvit za sebe, shodli jsme se na představách, jak to vidíme a chceme „dělat“. Pak to nabralo rychlý spád ;-).
Ale jedno musím přiznat: člověk má fotbal a klub rád, a když jsem byl osloven, přišlo mi fajn být zase součástí toho všeho dění okolo lipeneckého fotbalu, obzvlášť když člověk ze zdravotních důvodů už hrát nemůže.
Béčko po postupu do II. třídy před 13 lety v loňské sezóně zaniklo a bude tedy začínat zase od píky, ve III. třídě. Co to pro tebe a pro tým znamená?
Domnívám se, že pro kluby, jako jsou Lipence, jsou vždy důležité minimálně dva týmy dospělých. Do důvodů, proč skončilo béčko, mi nepřísluší se pouštět a ani je neznám, ale myslím – a dnes se to potvrzuje –, že to nebylo správné rozhodnutí. Nevím, zda to šlo zachránit, ale je to už historie a jsem rád, že pro áčko bude znovu fungovat rezerva.
Pro letošní rok byl zrušen tým dorostenců, a proto je velmi důležité, že se béčko zřídilo a budou do něj plně začleněni všichni dorostenci, kteří budou mít zájem hrát. Začínat v nejnižší soutěži pro nás bude ze začátku určitě přínosem. Budeme potřebovat trpělivost a čas, pro naše mladší hráče, aby si navykli na dospělý fotbal, zároveň chuť a pomoc od starších hráčů, kteří už mají něco za sebou, a aktuálně se buď necítí nebo se nevejdou do sestavy áčka a tím nemají herní vytížení. Přece jen všichni ještě nejsou věkově tak „kvalitní“, aby mohli dosahovat nominací za starou gardu. 🙂
Znamená to jedno jediné: vytvořit funkční tým napříč věkovými kategoriemi tak, aby nás to bavilo, ale hlavně abychom dávali potřebnou podporu pro Vláďu Halgaše, trenéra áčka.
Jak moc se budou prolínat hráči mezi áčkem a béčkem?
V první řadě bude záležet na Vláďovi, jak bude potřebovat, abychom mu vypomáhali. Naše pozice je jasně daná – budeme se snažit podporovat kluky z áčka, kteří nemají takové vytížení nebo se vracejí po zranění, a zároveň posouvat kluky, kteří na to budou mít, aby si zahráli do budoucna za áčko, klidně i v základu. Ale to ukáže až čas, jak se nám to vše bude dařit.
Co od sezóny čekáš? Koneckonců, co od dalších let. Nebavíme se přece o jedné sezóně v roli krizového manažera, ale o pokračování tradice a vychovávání mladých hráčů.
Těžká otázka, upřímně – nejsem vystudovaný trenér a začínám vyloženě od nuly. Ale byl bych rád, kdyby se nám podařilo s Pepou a Tomem vytvořit tu správnou partu, kde by to kluky bavilo a chodili rádi jak na zápasy, tak i na tréninky. Velmi důležité bude, abychom zvládli adaptaci kluků z dorostu a jejich plné začlenění do mančaftu, všichni víme, jak je ten přechod náročný.
Dlouhodobé očekávání raději nemám :-), protože – jak jsem zmínil – začínám od nuly a nemusí být s mojí prací spokojenost a brzy mohu být odvolán. Počítám s tím, že po podzimu si s vedením klubu sedneme, vyhodnotíme to a rozhodneme se, co a jak dál.
Samozřejmě že bych chtěl a byl bych rád, kdyby se nám společně dařilo, postupnými kroky jsme se dostávali výš jak herně, tak i tabulkově, kluci hráli s radostí a třeba se někdo posunul do základu áčka. Na to ale musíme nejdřív udělat tu partu. 😉 Vím dobře, že největší úspěchy lipeneckého fotbalu měly vždy základy v dobré partě, bez té se tu úspěch neudělá…
Děkuji a přeji všem hezký zbytek léta, budeme se těšit a budeme rádi za jakoukoliv podporu nejen „U Chytrého klandru“… 😉
(jkl)