Mladé posily se těší na kamarády, diváky i na hru s bratrem (20. 3. 2022)


Viktor Janauer v dresu Bohemians 1905 a Michal Doubek v dresu Zbraslavi

Na jarní sezónu se podařilo do kádru Sokola Lipence přivést dva mladé hráče, kteří už lipenecký dres oblékali v kategoriích přípravky a žáků. Poté oba odešli sbírat zkušenosti. Michal Doubek (2005) se vrátil ze Zbraslavi, Viktor Jan Janauer (2002) toho procestoval víc. Začínal ve Vraném, pak hrál pod legendárním trenérem Jirkou Pospíšilem v Lipencích, poté přešel do Povltavské fotbalové akademie, zkoušel to i v dorostu Bohemky. Ale teď je minimálně na jaro u nás a bude se stejně jako Michal těšit na podporu Chytrého klandru.

Kluci, v Lipencích jste s fotbalem začínali (Michal) nebo zde hráli za přípravku a žáky (Viktor) a teď se sem po letech vracíte. Jak se těšíte? Na co nejvíc?
VJ: Na obnovenou spolupráci se moc těším, obecně se rád vracím do Lipenců. Nejvíce se těším na partu, s klukama trávíme dost času i mimo fotbal.
MD: Samozřejmě se moc těším, ovšem nejvíc se těším na společnou hru po boku mých přátel. Zvláště tedy mého bráchu, protože bez něj bych nejspíše s fotbalem ani nezačal. On mě vždycky tlačil do lepších výsledků a jsem moc rád, že budeme spolu hrát v jednom týmu.

V žákovském věku jste ještě proslavený Chytrý klandr plný fanoušků na hřišti nezažili. Myslíte, že vás fanoušci dokážou vyburcovat k lepším výkonům, nebo spíš budete nervózní?
VJ: Nervózní nebudu, během zápasu se soustředím pouze na fotbal a na můj výkon, abych pomohl týmu. Na fanoušky se moc těším, vždy je lepší hrát, když přijde hodně lidí. Doufám, že na domácí zápasy bude vždy “plný dům” a my budeme doma vítězit.
MD: Ze začátku jsem si jistý, že budu nervózní. Hra zde na hřišti je úplně jiná, než na Zbraslavi a bude mi chvilku trvat, než se zde začnu cítit sebejistě. To ale nemění nic na tom, že na hřišti ze sebe budu vydávat vždy 110% a snažit se udělat vše pro výhru.

Co si nejvíc pamatujete z přípravky a ze žáků v Lipencích?
VJ: Z dřívějších působení nejraději vzpomínám na turnaje v Německu a v Itálii, kde se nám dařilo kvůli skvělé partě. Se silným ročníkem 2003 jsme měli sezónu, ve které jsme to neskutečně válcovali, vyhrávali jsme rozdílem třídy a v soutěži pro nás prakticky nebyl soupeř.
MD: Pamatuji si své začátky pod trenérem Michalem Špačkem, který mě naučil všechny základy ohledně fotbalu. Poté nás začal trénovat Alan Kheil, který byl velice přísný, ale díky tomu jsme vyhrávali. Pořád mám v hlavě nějaké jeho hlášky, které na nás křičel při zápase. Myslím, že kvůli němu je ze mě hráč, jaký jsem teď. Naučil mě se ničeho nebát, že mám jít do všeho naplno a být sebevědomý.

Čím vás hraní na Zbraslavi a v Povltavské fotbalové akademii obohatilo?
VJ: V PFA jsem hrál tři roky žákovskou ligu, poté se přihlásil dorost, který postupně postupoval až do krajské soutěže, kde jsme se každoročně pohybovali na úplném čele tabulky. Po návratu z Bohemky jsem začal nakukovat do hvozdnického týmu, bylo tam pár zkušených frajerů včetně Lukáše Třešňáka, Petra Nerada, ale nejvíce zkušeností dorostencům předával stoper Jindřich Neumann. Mnoho hráčů nám pomáhalo s přechodem z dorosteneckého fotbalu.
MD: Na Zbraslavi jsem získal zkušenosti, které nikdy nezapomenu. Naše hra na Zbraslavi se hodně zakládala na kombinacích. Všechno bylo rychlejší a důraznější. Díky tomu jsem se naučil rychle přemýšlet, netrávit nad míčem spoustu času a naopak kombinovat, jak to jen jde.

Myslíte, že vás starší kluci vezmou do party?
VJ: S tím se dost pojí výsledky, když se nám bude dařit, bude dobrá atmosféra v kabině, mladé kluky znám skoro všechny, ostatní znám od vidění třeba z novoročního turnaje, takže si myslím, že nebude problém.
MD: Já v to doufám, moc mi záleží na tom, abychom spolu vycházeli jak na hřišti, tak i mimo něj, protože k mnoha chlapům vzhlížím, co se týče fotbalu. Vždy jsem rád, když mi někdo poradí, co dělám špatně, protože mají mnohem víc zkušeností než já a rád se i něco přiučím.

Budete se snažit o postup do I.A třídy?
VJ: Postup by byl krásný, ale na vedoucí celek ztrácíme až moc bodů. Určitě budeme chtít na jaře všechny týmy potrápit a třeba zaútočit na TOP3.
MD: Samozřejmě, myslím, že se o to tady snaží každý z nás. Já do toho dám všechno, protože chci to nejlepší pro náš tým i pro své spoluhráče.

Koho byste ještě ze své kategorie v Lipencích rádi viděli?
VJ: Určitě by se v našem dresu všem líbil Mára Vodička, který ještě kope za Vyšehrad, určitě by nám pomohl. Platný by byl i Matěj Muller, právě Matěj s Márou dávali tenkrát nejvíce gólů. Dále s námi hrával také můj velký kamarád z Vraného nad Vltavou David Pěchota, třeba si někdy opět zahrajeme všichni takhle pohromadě.
MD: Určitě bych zde hrozně rád viděl Adama Bydžovského. Hráč jako on, by se nám určitě hodil. Jeho styl hry je přesně takový, jaký by se na našem hřišti všem líbil a myslím, že by to pro něj byl taky skvělý pocit, kdyby se vrátil do klubu, ve kterém vyrůstal.

Michale, máš bráchu Vojtu, který zde také hraje fotbal. Těšíš se, že si spolu zahrajete v jednom dresu?
MD:Samozřejmě, na to se těším už delší dobu. Jak jsem říkal, brácha byl pro mé fotbalové začátky hrozně důležitý a jsem moc rád, že teď budem hrát v jednom dresu.
(jkl)