Richard Mareš přišel do Lipenců loni v létě se skupinou cizinců jako jediný Čech. Jednou zaskočil, když jich bylo málo a... "Jelikož zjistili, že je dobrý mít v týmu někoho, kdo umí česky a domluví se s obsluhou, když na ně kouká v hospodě jako na exoty, rozhodli se, že si mě nechají," vysvětluje Richard.
V Lipencích už párkrát nastoupil i za áčko a dal jeden gól, v béčku byl střelecky úspěšný dvakrát.
Jméno: Richard Mareš
Státní příslušnost: Česko
Pozice: záložník
Věk: 33 let
Zaměstnání: majitel poradenské firmy
Hobby: fotbal, thajský box
Ahoj, já jsem Richard, kluci mi říkají Rambo a holky kreténe. Je mi 33 let a už nebydlím u mámy.
Do Lipenců jsem přišel s ostatními cizáky z týmu Tavernes jako jediný Čech. Dostal jsem se k nim celkem jednoduše. Před pár lety se mě spoluhráč z Hanspaulky (Francouz) zeptal, jestli jim nechci jít pomoct, protože mají málo hráčů. A jelikož zjistili, že je dobrý mít v týmu někoho, kdo umí česky a domluví se s obsluhou, když na ně kouká v hospodě jako na exoty, rozhodli se, že si mě nechají.
Sport obecně pro mě byla vždy výplň volného času číslo jedna. Od mala jsem dělal atletiku, kolem 12 jsem k tomu přibral i fotbal. Bohužel kolem 17. roku se začaly objevovat zdravotní komplikace a v 18 jsem s velkým fotbalem skončil. Od té doby jsem hrál jen Hanspaulku s lidmi z gymplu, což tělo dokázalo zvládnout. Poté jsem se tedy přidal k Tavernes a se zraněními se od té doby opět peru skoro neustále, ale tak na udělání žízně to stačí, a to je hlavní.
Co se mimofotbalového života týče, vystudoval jsem tu Karlovu univerzitu, obor Elektronická kultura a sémiotika, což je perfektní obor k mé profesi dvojitého agenta ve službách americké CIA a madagaskarských lidových milic. Nicméně jako své krytí používám hraní si na majitele menší poradenské společnosti, kdy se některým klientům snažíme udělat z méně peněz více peněz a naopak některé zadlužíme do konce života. Záleží hlavně na sympatiích.
Kromě fotbalu dělám asi rok a půl thajský box, Krbečkovi jsem ukazoval nějaké triky a musím říct, že student je to perfektní, jen jsem špatně vysvětlil, kdy je má používat.
V rámci možností se snažím hodně cestovat, hlavně do chudších zemí, protože tam si připadám bohatej. Mám slabost pro agricole rumy, občas dělám pro přátele i degustace. Pokud jste ještě na žádné nebyli, no... psal jsem, je to pro přátele....
Co se fotbalových cílů týče, tak v osobní rovině jsou dva. První, dost možná nesplnitelný, dát se zdravotně dohromady, od toho se odvíjí vše ostatní. Druhý je podstatně lehčí. Doufám, že mi to i nové sezoně bude v dresu slušet víc než Pepovi Vladykovi, pokud se to zase podaří, bude sezona z osobního hlediska úspěšná.
Ohledně týmových přání je to jednoduché. Bylo by fajn pokračovat v našich postpandemických výkonech a navázat na ně i v ostré sezoně. Nicméně určitě nejdůležitější bude udržet pozitivní partu a náladu. Když se pak na hřišti nechá, co se tam nechat má, tak výsledek je až druhý v pořadí.