Představujeme: Cyrille Piteau (7. 7. 2020)

Po roce spolupráce se zahraničními fotbalisty můžeme směle říct, že tento způsob posílení TJ Sokol Lipence se povedl. Nešlo to vždy jako po másle a vztahy se musely časem "protřepat a usadit", ale po nadějném po-koronavirovém jaru se společný tým jeví jako perspektivní, nikoli jako řešení z leknutí na pár týdnů.

Proto se vedení klubu bude snažit "naše cizince" představit. Informovat fanoušky, odkud sem kluci přišli, kde pracují, co je baví a jaké jsou jejich další plány.

Jako první se ve vlastním textu představuje jeden z nejdůležitějších členů zahraniční skupiny, který byl u úvodních jednaní a pomáhal nastavovat pravidla: Cyrille Piteau.

Jméno: Cyrille Piteau
Věk: 38 let (brzy 39)
Pozice: Záložník, obránce
Státní příslušnost: Francie
Zaměstnání: Smart Factory Engineer ve společnosti Bobcat Dobříš (jinými slovy se stará o vývoj a neustálé vylepšování produktů a využívání umělé inteligence - pozn. jkl)
Bydliště: Podolí
Manželka: Češka
Děti: Samuel 4 roky a Oliver 9 let
V Lipencích: Od července 2019, jeden gól za A-tým, dva góly za B-tým.
Hobby: Fotbal. Líbí se mi tato hra. Zejména taktické aspekty, ale také vyhledávání talentů a jejich výchova. Jsem certifikovaný fotbalový skaut. Chtěl jsem si také udělat trenérskou liceni a můj sen je stát se ředitelem fotbalové akademie, ale nevěnoval jsem tomu celou kariéru... Možná jednoho dne, kdo ví. Třeba najdu čas nebo odvahu.

Jsem z Francie, konkrétně z Grenoble ve francouzských Alpách, což je hodinu a půl jízdy z Lyonu nebo ze Ženevy (Češi znají - v roce 1968 tam skokan na lyžích Jiří Raška získal zlatou olympijskou medaili - pozn. jkl) V okolí je spousta vynikajících lyžařských středisek, takže se obvykle vracím jednou za rok do Francie, abych se potkal s rodiči a zalyžoval si se svou rodinou. Každý se mě ptá, proč jsem nechtěl zůstat ve Francii, zvlášť když jsem měl na dosah krásnou horskou krajinu... Myslím, že jsem se tam prostě necítil úplně stoprocentně a chtěl jsem ještě poznat jiné obzory.

Ve Francii není tak bezpečno, jako tady v Česku. Máte tady nádhernou přírodu. Ale holky jsou ještě hezčí. :-)

Přijel jsem do Česka hned poté, co jsem dokončil studium ve Francii. Mám vystudovanou podnikovou ekonomiku a strojírenství. Poprvé jsem přijel do Ostravy, odkud byla moje ex-přítelkyně. (Ano, poznal jsem Češku při studiu programu Erasmus v Anglii :-) ) To bylo v září 2006. Ale nemohl jsem tam najít pořádnou práci. Pak jsem se přestěhoval do Prahy (únor 2007), a pracoval jsem jako plánovač pro centrálu pro střední a východní Evropu a Afriku v Hewlett-Packard. Potom jsem celou pobočku vedl. Další čtyři roky jsem působil v Pardubicích jako manažer kvality ve Foxconn. V roce 2015 jsem si našel současnou práci v Dobříši.

Moje práce mě hodně baví. Používám nové technologie, jako normální roboty nebo i virtuální roboty, abych pomohl lidem v naší firmě být efektivnější. Starám se o to, aby nudnou a opakující se práci dělali práve tihle roboti a ne lidi. :-)

Fotbal hraju od 5 let, pak jsem na chvíli v 9 přestal a začal se věnovat stolnímu tenisu na národní úrovni. Ale když Francie v roce 1998 vyhrála MS, zase mě to začalo bavit. To mi bylo 17, takže jsem hrál za U18 a pak šel do mužů. Když jsem ale přišel do Česka, neměl jsem na fotbal čas a neznal jsem tu lidi, takže až do 2015 jsem zase nehrál.

V roce 2015 jsme ale s kamarádem založili klub pro cizince. Nazvali jsme ho "Taverners". Od té doby hráli Taverners ligu cizinců v malém fotbale nazvanou PIBFAL.

Všichni cizinci, kteří přišli do Lipenců, jsou z Taverners. Po 4 letech v PIBFALu nám začalo připadat, že úroveň v této lize je příliš nízká, protože jsme každý rok vyhrávali titul, někdy i bez porážky. Tak jsme se s Rhysem Millsem začali poohlížet po dalších příležitostech v Praze, kde bychom si mohli zahrát. Měli jsme možnosti i v dalších klubech, ale od začátku jsme se v Lipencích cítili hodně příjemně.

Hráči hledali novou výzvu a díky Rhysovi jsme se nakonec dohodli v Lipencích. Řekl bych, že první rok byl dobrou zkouškou pro všechny, protože jsme si museli zvyknout na nové podmínky a návyky. Od začátku jsme ale věděli, že to bylo správné rozhodnutí, protože každý trénink byl zábavný a zajímavý. Byly tu i nějake problémy..., ale všechno se vysvětlilo, pár lidí si vyříkalo nějaké věci a všichni tak teď mohou působit hlavně v béčku.

Sezóna na podzim 2019 nezačala dobře a my jsme zjistili, že vybudování týmu bude vyžadovat úsilí a čas. Trvalo to nějakou dobu a na jaře 2020 jsme museli přerušit soutěž a celkově skončili u dna tabulky. Čekalo nás ještě spoustu práce.

Ale od začátku jsme věděli, že v Taverners byli kvalitní hráči dobrá atmosféra. Takže věřím, že jsme po tvrdé práci a změnách v organizaci B-týmu našli rovnováhu. Béčko teď má dobrou partu a hraje vynikající fotbal. Týmový duch je výborný, hráči si užívají každý zápas a uhráli jsme i dobré výsledky. Tuto sezónu jsme zakončili několika přátelskými zápasy a skoro všechno jsme vyhráli (kromě jedné porážky v Ďáblicích, kterou jsme ale v posledním zápase sezóny odčinili :-) )

Jsem hrdý na to, čím tento tým prošel a čeho jsme dosáhli. Také si myslím, že dobré výsledky konce této sezóny jsou pouze kapitolou. Kapitolou, která prozatím skončila dobře, ale v příští sezóně nás čeká nové dobrodružství. Přál bych si, abychom pokračovali stejnou cestou ujistli se, že budeme do příštích zápasů dávat to nejlepší. Fanoušci TJ Sokol Lipence, připravte se na totální fotbal! Těším se na to!

Cyrille

P.S.: Když Lipence nastupujou, když Lipence nastupujou, tak se cejtím jako v ráji, když Lipence nastupujou. --- When Lipence get on, when Lipence get on, I feel like in a paradise, when Lipence get on.