5. kolo - 2. 10. 2010
Prosadili jsme se až v oslabení

Sokol Lipence B - Sparta Košíře B 2:1 (0:0)


Košíře odvrátily další centr (omluvte kvalitu, foceno mobilem)

Na lipeneckém hřišti se odehrálo "derby" předposledního s posledním týmem II.A třídy. Hosté nastoupili v sestavě podobající se staré gardě doplněné o pár mladších hráčů. Nejstaršímu útočníkiovi bylo 53 let a tlačil před sebou pořádnou merunu. I tak s nimi měla lipenecká skvadra v plné palbě co dělat, aby vůbec něco uhrála. S odřenýma ušima jsme tak utpěli vítězství. Výkon to byl ale pod psa, jak už dlouho ne.

Od prvních minut jsme sice Košíře tlačili na jejich polovině tak, že dokázali zahrozit maximálně dlouhými nákopy a brejky, ale co se týkalo naší hrozby, nebylo vůbec kde brát. Neuvěřitelná impotence všech střílejících totiž neznala mezí. Nespočet pokusů do nikam, překombinovaná hra před hranicí vápna, střely z větší vzdálenosti, ale úspěch nikde.

Při všem tom jednostranném útočení pak ještě ke všemu mohli hosté utrhnout vedení na svou stranu. Rychlý útočník s číslem 9 utekl po levé straně, kličkou se vyhnul Havlíčkovi a chystal se střílet do prázdné branky. Dostal se však už do takového úhlu, že mu "Háza" ještě stihl ve skórování zabránit rychlým vymrštěním nohy. Zaplaťpánbůh za to.

Do poločasové pauzy se poté vše vrátilo do starých kolejí a my jsme zas a znova marně usilovali o překonání kouzlícího šamana v brance hostů a naší střelecké nemohoucnosti. Ať jsme se snažili, jak jsme se snažili, žádoucí efekt nepřicházel. Po první půlce tedy ubohých 0:0.

Druhé dějství s napůl obměněnou obranou začaly Lipence podobně jako to první - hra na jednu bránu, střely nabité slepými a nesčetněkrát promarněné gólovky.

Po deseti minutách se ale opět k míči dostaly Košíře. Středem obrany dostal útočník s číslem 9 míč povedeným lobem. Havlíček, vyběhnuvší za hranici vápna, jenž se snažil akci zlikvidovat, zahrál v tísni rukou. Sudí okamžitě tasil červenou kartu, a domácí tak dohrávali rázem v deseti. Místo Havlíčka převzal Martin Činovec a hned z následující standardky se musel činit. Střelu jdoucí do branky vytáhl reflexním pohybem "lapačkou" na roh.

Za nedlouho na to úřadovaly, konečně už, také Lipenečtí. Akci taženou po pravé straně zakončil křížnou ranou asi na miliontý pokus Martin Barva a zbytku týmu v tu ránu spadaly masy kamenů ze srdcí. Konečně byl trochu důvod slavit - 1:0.

Další vývoj však předpokládal málokdo. Košíře se opět nachomýtly ke sporadické šanci a vykřesaly rohový kop. Dva zblokované centry opět na roh, přičemž ten třetí se skutečně vydařil. Martin Činovec jako zaskakující golman letící míč podběhl a úplně osamocený soupeř klínem srovnal na 1:1. Mizérie tak pokračovala dál.

Několik bezradných pohledů, apatie vůči výsledku a odevzdaná gesta. Remíza však byla nepřípustná - prohrát s "partou vysloužilců", to by bylo na hromadné ukončení kariéry celého béčka.

Potupě však zabránil asi deset minut před koncem znovu Martin Barva. Při dobývání pevnosti hostů a soustavném útočení do plných se dostal k míči, udělal několik matoucích kliček a z hranice penalty propálil soupeřova brankaře na bližší tyči téměř do horního rohu. 2:1 a blamáž byla prozatím zažehnána.

Po zbytek zápasu už Košířští víceméně rezignovali, a tak mohlo béčko "slavit" usmolenou, skoro nezaslouženou, výhru a tři body ukořistěné i v oslabení. Kdyby ale alespoň každý třetí střelec mířil přesně, mohli jsme vyhrát nejméně sedmigólovým rozdílem. Takhle máme sice výhru v kapse, ale se silnějšími soupeři by mělo toto fatální nevyužívání příležitostí mnohem drsnější dopad na výsledek a bodový zisk.

Sestava: Havlíček - Puchmajer (46. Bernklau), Činovec, Rulík (C), Kovalčík - Čech, Týč, Barva, Madej - Hlava (46. Macků), Mázdra
Branky: Barva 2
(tk)