B tým - II. třída, oddělení A
14. kolo - 9. 4. 2011
Jedenáctičlenný větrolam bez opor pohořel
AFK Slivenec B - Sokol Lipence B 3:1 (2:0)
Jako na větrné hůrce to vypadalo, když lipenecká rezerva dorazila do Slivence ke svému druhému venkovnímu utkání. Nebyl to ale jen vítr, který nám na tvářích dělal vrásky. Ze zápasu se totiž omluvilo hned několik hráčů, a to až v den konání před úvodním hvizdem, sestava se tedy musela poskládat z těch, kteří alespoň dorazili. Vše se podle toho i odvíjelo - útok byl zcela hluchý, záloha nestíhala a obrana měla co dělat, aby vše, co předchozími dvěma řadami prošlo, jakž takž "zahrála do autu". Výsledek 3:1 byl za těchto podmínek v podstatě ještě milosrdný.
Hned na začátek nám byla přidělena strana "proti větru", takže veškeré naše nákopy, ať už od brány nebo ze hry do útoku, končily na hlavách obránců. Míč se ve vzduchu zastavoval jako káně chystající se na lov a pak zvolna padal kolmo na zem - vše bez problému odvráceno. Kombinační hra po zemi upadla do neúnosných mezí - nevěděli jsme o sobě, hledali jsme se naslepo a Slivenečtí nás ještě ke všemu dobře stínovali.
Okolo dvacáté minuty jsme obdrželi první branku. Slepovaná akce po zemi prošla až na malé vápno, kde nikým nehlídaný domácí útočník překonal Havlíčka poprvé - 1:0.
Gól přišel z čistého nebe. Domácí předtím hrozili spíše z dálky a pokusy z bližších vzdáleností jim nevycházely tak, jak by sami chtěli. Lipence působily chvilku trochu zakřiknutě, ale pak se otřepaly a začaly se opět prokousávat k soupěřově bráně. Všechny lipenecké akce procházely přes mozek mužstva - střed zálohy, který se vždy snažil něco kloudného vymyslet sám, nebo pěkně posunout někoho do útoku. Několikrát se neohroženě vydal kapitán Barva, úspěšný ale, stejně jako Menšík, Macků a Císařovský, nebyl.
Už už se schylovalo k přestávce, domácí však ještě navýšili skóre. Po ataku taženém po pravé lajně se míč opět různými odrazy a nepřesnostmi dostal do středu hřiště, kde se k míči dostal jeden z domácích záložníků a vypálil po zemi. Havlíček si na balón sáhl, leč nebylo to nic platné, protože měl z poloviny zakrytý výhled a střelu viděl asi až v polovině letu - 2:0 a pauza.
Výhled na lepší podmínky na straně "po větru" sliboval obrat výsledku ku prospěchu hostů. To by ale hned pár minut po začátku druhé půle nesměli inkasovat již třetí branku. Po rohovém kopu se prosadil domácí kapitán povedenou "rybičkou", kterou předskočil bránícího Kovalčíka a drobným křížným lobem zavěsil do naší sítě potřetí - 3:0.
Čest zachránil Lipeneckým až pár desítek minut před koncem kapitán Barva. Už předtím se snažil využít větru a zahrát rohový kop přímo do brány za pomocí chumlu spoluhráčů na přední tyči. Tentokrát se zadařilo a míč proletěl až do sítě. Ačkoli si domácí stěžovali na faul, rozhodčí branku uznal - 3:1.
Co nám to bylo platné, že hrajeme tam, kam vítr fouká, když jsme toho nedokázali pořádně využít. Veškerá snaha o překonání obrany končila špatnou přihrávkou, moc dlouhým centrem a pak i neschopností vystřelit alespoň z dálky. Přitom gólman domácích nebyl nijak zvlášť nepřekonatelný. Vystřelit z dálky jsme ale pořádně nedokázali ani jednou.
Když se stane to, že i běžně nehrající trenér musí do hry, jde vážně do tuhého. Každý ať si sáhne do svědomí, zdali opravdu nemohl přijít tak, jak říkal. Tým to znatelně oslabilo a pro příště by se trenéři zřejmě měli uchýlit k volbě některých dorostenců nebo zkušený hráčů staré gardy. Všem, kteří nedorazili na zápas, je potřeba vyseknout velkou "poklonu" - jejich absence přišla vážně vhod.
Sestava: Havlíček - Pavel Bernklau, Rulík, Činovec, Kovalčík - Menšík, Barva (C), Petr Cisařovský, Madej - Petr Bernklau, Pavel Macků
(tk)
|
