9. kolo - 1. 11. 2009
Řeporyje B - Sokol Lipence B 3:1 (0:0)

Za velmi chladného počasí odehrál lipenecký B tým jeden ze svých posledních zápasů podzimní části. Asi nejsympatičtější první poločas, který Lipence proti trojlístku z čela tabulky předvedly ale nakonec nebyl dotažen do zdárného konce. I přes vedoucí gól v úvodu druhé části, se nakonec domácí rozjeli a uštědřili nám další porážku do sbírky - v pořadí již čtvrtou.

Kdybychom sehráli druhou půli přesně tak, jako tu první, s největší pravděpodobností bychom domů přivezli jasné 3 body. Ačkoli by se mohlo zdát, že papírově jasně silnější Řeporyje zadupou Lipence do země, opak byl, alespoň v prvním dějství, pravdou. Domácí se téměř nedostávali k balónu a po většinu času se stávali vděčnými diváky hry hostů. I když byla územní převaha viditelně na straně Lipeneckých, ani jedna jejich akce neinklinovala ke gólu. Snad jen pěkná střela ze střední vzdálenosti Jirky Chroustovského. Jeho pokus mířil mezi tři tyče, ale Pavel Novotný, syn baviče Petra Novotného, hrající na postu gólmana, byl na místě a míč vyrazil.

Do poločasové pauzy stihli ještě domácí z brejku dvakrát nastřelit brankovou konstrukci. Brankář Havlíček měl ale dobře postavené tyče, a tak se hráči rozešli do šaten bez branek.

Výborně rozehrané utkání opustil o přestávce Pepa Tatar, který se po delším zranění opět objevil na trávníku. Bylo vidět, že fotbalové umění nezapomněl. Přesto chtěl - pro jistotu - koleno po zranění šetřit, a tak se namísto něj postavil na pravý kraj záložní řady Vejvoda. Ten sehrál ústřední roli v našem jediném zásahu do sítě domácích. Havlíček vykopl bálón na polovinu, tam jej ukořistil Vejvoda a podél lajny nahrával Barvovi. Barva se s balónem dostal až do vápna a od základní čáry vracel zpět Vejvodovi, který ranou k tyči rozjásal zbytek týmu - 0:1.

Tímto ale naše světlé momenty skončily. Po vstřelené brance jsme usnuli na vavřínech a slibně vypadající klání začali ovládat domácí. Hned vzápětí, asi o dvě minuty později, totiž dokázali vyrovnat. Na kraji malého vápna vracel jeden z řeporyjských hráčů míč do ohně, do rány se mu ale smolně připletl Chroustovský, a sklepnul tak míč těsně vedle tyče do sítě - 1:1.

Další gól, tentokrát vítězný, přidaly Řeporyje po povedené standardní situaci. Na přesný centr naběhl nikým nehlídaný stoper - 2:1. Třetí zásah pak padl za Havlíčkova záda po nečekané střele z rohu malého vápna. Podsaditý útočník se i přes dva naše hráče doslova protlačil k zakončení - 3:1. Naše snažení o zvrat bylo nadále hluché - útok jako kdyby neexistoval a mezihra zálohy byla domácími zcela vymazána. Vše tak zůstalo ležet na bedrech čtveřici obránců a hra čtyř proti deseti je vskutku velmi nevyrovnaná. Nakonec můžeme být rádi, že se skóre zasatavilo tam, kde se zastavilo.

Zprvu pohledné a nadějné utkání zase dopadlo neúspěchem, a to zase o ty dvě branky. Úvodní poločas, jenž připomínal hru áčka v sobotním zápase, byl k nevoli hostů nevyužit - zas a znova. V druhé půli měli zelenou domácí - ti ji ale dokázali proměnit v předpokládanou výhru.

Velkým potěšením je pro Lipence zajisté návrat Pepy Tatara, jehož výkon značně přispěl ke kombinační převaze v první pětačtyřicetiminutovce - jen tak dál. Velké rozhorčení trenérů Šindeláře a Havla způsobil ještě před zápasem Michal Vrba, který se ze zápasu omluvil ubohou půlhodinku(!) před výkopem - kdo to kdy viděl?! Svou nepřítomností dal ale příležitost gólmanu Havlíčkovi, aby předvedl, že nepatří do starého železa. Nezklamal, ba dokonce i příjemně překvapil. Snad se na nás, a to nejen díky jeho výkonu, příště usměje štěstí a konečně vyhrajeme. Snad.

Sestava: Havlíček - Bernklau, Činovec, Chroustovský, Kovalčík - Tatar (46. Vejvoda), Barva, Cipra (C), Madej - Hlava, Macků
Branka: Vejvoda
(kov)